Beru do ruky album se zašedlými fotografiemi a listuji vzpomínkami. Usmívající se pyšná babička s drdolkem z řídkých vlasů a v zástěře a její první sporák Mora 820. Babička byla vynikající kuchařka a mně se vybavují babiččiny upracované ruce a kuchyň vonící vanilkou, úžasné buchty, které vytahuje z trouby a nestačí ani pocukrovat, jak se o ně pereme. Babička sporák leští a nedej bože, aby na něj vykypěla polévka. Milovala jsem prázdniny u babičky a hlavně vaření s ní. Učila mne zakládat kvásek na chléb, zadělávat kynutá těsta a také zahuštěné omáčky. Dvířka u trouby neměla okýnko a my tak nemohli sledovat, jestli chleba vyběhne, ale pak po upečení bylo zase překvapení. Chlebová zlatavá kůrka a vůně, kterou nikdy nezapomenu a chuť jakou má jen chleba pečený s láskou. Babička říkala, že chleba se nikdy nepřejí a měla pravdu. A pak naše stěhování do paneláku a maminčin nový kombinovaných elektro-plynový sporák MORA 3 s okýnkem. Trouba pekla tak, že i babička nevěřila. Na pečení chleba se dal taťka a zásoboval nás různými příchutěmi, někdy vevnitř i se zapečenou klobáskou a my vyráželi na hory s pecnem jako Honza v pohádce. Milovala jsem tyto rodinné rituály, kdy jsme si povídali, pekli, chutnali, chystali pohoštění pro rodinu a známé. Naučily mne lásce k rodině, lásce k lidem, k práci, k vaření. Sporák byl u mého rozhodování, kam půjdu po základce a i on přispěl k mému rozhodnutí stát se kuchařkou. Zažil i biflování k maturitě a radost, když jsem ji udělala. Taky první rande a pokus, jak utáhnout kluka na jídlo, které mi sporák pomohl uvařit. Láska, kterou prožíváte jednou za život a nepátráte po podrobnostech. Něco jsem sice zaslechla, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. A vášnivá láska ukázala, co umí, po pár týdnech známosti jsem byla těhotná. A pak hrozné zjištění, že můj kluk je ženatý. Byl tak strašně mladý, že mi to nešlo do hlavy. Ale rozváděl se, manželství nebylo funkční, děti naštěstí neměl a ani spolu nebydleli. V kuchyni jsem si poplakala, ale vše se vyřešilo. Šel se mnou na gynekologii a hrdě si nesl průkaz. A pak má svatba, už s bříškem a stěhování a můj první sporák Mora 4-té generace. A každodenní vaření a pečení, které učím mé děti, učím je jako má babička k lásce k lidem, k jídlu, k práci. Mora je s námi prostě denně a jako u maminky a babičky je svědkem malých i velkých starostí a radostí.

Když jsme měli ještě děti malé, milovaly kuře na všechny způsoby, ale nejraději pečené s kůrčičkou. Tak jsem dělala v neděli kuře. Už bylo pěkně růžové, tak jsem ho ještě pěkně přelila, nechala dopéct a manžel volal děti ke stolu. Manžel nachystal na talíře bramborovou kaši a já šla vyndat kuře z trouby.  Trouba ale najednou nešla otevřít, protože se zašprajcovalo to táhlo u trouby. Děcka začaly brečet, manžel řvát ku…vat a já nevěděla, co dělat. Manžel říká dětem, sedněte si před troubu, jezte kaši a dívejte se na ty kuřátka. Chvilku jsme je pozlobili a pak manžel musel dvířka vypáčit, abychom se konečně najedli. I když naše děti mají už svoje děti, pořád na to vzpomínají, když se všichni sejdeme a každému tvrdí že jsme jim nechtěli dát najíst. Tak se vždycky pořádné nasmějeme. To byl náš nejhorší a nejveselejší zážitek s MOROU.

Jeden zážitek bych měla. To bylo v době, kdy jsem byla krátce vdaná a splnil se mi sen, mít dům se zahradou. Dala jsem si do trouby péct maso a mezitím jsem se šla na chvilku podívat na zahradu, co nového vykvetlo. A jak tak jdu kolem skalky, napadlo mě ji trošku vyplít. Nakonec jsem vyplela i další dva záhony, než jsem si vzpomněla na maso v troubě. V kuchyni už nebylo přes dým skoro vidět, maso jsem vyhodila i s pekáčem, větrali jsme několik dnů, ale kvalitní trouba to vydržela.

Tak já mám moc nehezkou vzpomínku, snažila jsem si vyčistit troubu nějakým chemickým prostředkem na připáleniny a jak si tak hezky troubu stříkám a nechám působit, prostředek mi zatekl dolů na ohřívací spirály, což jsem si nevšimla a krásně natěšená vyčištěnou troubou pak šla po nějakém dnu něco péct, nejen že šel z trouby šílený zápach z prostředku, ale i kouř a najednou rána, vyhořel néé jen sporák, ale kompletně zkratoval zásuvku, takže jsem si pěkně vydělala.

Je vážně všechno zlé k něčemu dobré? Moji rodiče prožívali krizi a ve vzduchu visel rozvod. Protože byla moje mladší sestra ještě hodně maličká, za žádnou cenu jsem nechtěla, aby se rozvedli. Blížilo se jejich výročí svatby a já vymyslela plán, jak je trochu sblížit. Připravila jsem pro ně v obýváku videa a fotky z celého našeho života. Několik lahví vína a připravila je na vyšperkovaný hlavní chod a desert. Dělala jsem na tom jídle od pěti ráno. A dle mě se všechno povedlo. Dokonce jsem slyšela, jak se smějí při procházení těch vzpomínek. Dort se mi chladil ve špajzu a maso s houskovým knedlíkem jsem si nechala na talířích v teplé otevřené troubě, zatímco jsem mixovala omáčku. Najednou slyším mamku: „Co to tam žereš?!“ „ Nic, už to bude!“ Volala jsem z kuchyně natěšená, jak mi to jde od ruky. „ Néé to není na tebe, ten pes sem něco přinesl a žere to“ dodal táta. A fakt, že jo. To psisko mi přímo z talířů v troubě ukradlo ty kusy masa. Byla to na plátky nakrájená prošpikovaná svíčková. Šly na mě mdloby a do očí se draly slzy hněvu. Místo nadávek jsem si zacpala pusu. Nechtěla jsem ještě víc kazit atmosféru. Nezbylo nic než dát jim ty zpečené prdýlky masa, které zbyly po nakrájení. „NO knedlík a omáčka byly vynikající. „ Chlácholili mě a hrozně se smáli. „Ale neboj, ten dort bude báječný. Já miluju sladký.“ Snažila se mě potěšit mamka, když viděla v jakým stavu jsem. Dojedli tu katastrofu a já jim uvařila kávu a šla nakrájet dort. Když jsem otevřela špajz a spatřila to, sedla jsem si na zem a hrozně se rozbrečela. Voňavý malinový dort odněkud přilákal mravence a ti ho obsypali. Rodiče sledovali video z dovolené a já v kuchyni bezradně seděla a cítila se jako smůlonoška, která jim pokazila nejen výročí, ale byl to i další hřebík do rozvodové rakve. Po chvilce se přišli za mnou podívat, kde to vázne a já očekávala monstrózní hádku. Místo toho ale přišel výbuch smíchu. „ Zrovna teď jsme to viděli na tom videu, smála se mamka „ty mravence z Jugoslávie, který měly trasy celým kempem“ dodal táta. „Vzpomínáš? Jak jsi tam s tou želvičkou.“ dodala máma. Bylo to v době, kdy se hojně jezdilo s obytným přívěsem a my ho měli. Zrovna tenhle kemp byl jedno velké mraveniště a navíc tam lidé zahlédli šakala a já se bála chodit sama ven na záchod. „Pojď se podívat..“ Táhla mě mamka do obýváku. „Trochu ty mravence ometej a naservíruj ten dort“ dodal táta. Přidala se k nám i mladší sestřička a celé odpoledne jsme se pak koukali na fotky a videa a smáli se i věcem, který nás tehdy rozčílily a pokazily dovču nebo oslavu. Nevím, jestli tohle sblížení byl důvod proč se naši nakonec nerozvedli, ale jedno je jisté, blíží se jejich 45tý výročí, tentokrát safírová svatba a já jsem vděčná, že spolu zůstali v dobrým i ve zlým.

Stojí v koutě nepovšimnutá a slyší věci nevídané a neslýchané. Ta maminčina kouzelná trouba toho už vyslechla tolik, že ani nevím, kde začít. Ve 14 letech byla svědkem neúspěchu mé první lásky, kdy jsem seděla opřená v rohu a nešťastně vše mamce říkala. V 15 letech byla svědkem rozhodování a výběru mé střední školy, takřka nejdůležitější rozhodnutí, které ovlivní směrování mého života. Byla tam také, kdy jsem se starala o našeho umírajícího pejska, našeho chlupatého člena rodiny, který bude mít vždy v mém srdci své místo. Taky tam byla, když mi mamka v 18 letech sdělila, že budu mít sourozence. V 18 letech a sourozence? A teď je to můj malý velký bráška. A v neposlední řadě tam byla, když má životní láska byla žádat mého otce o ruku. Táta dojatý, přítel nervózní a já uplakaná. A o rok později byla i u požehnání rodičů snoubencům. A dnes? Dnes kolem té samé trouby běhá naše téměř 2 leté štěstí... A třeba i ta samá trouba ještě vydrží na nějaké další malé štěstíčko :)

Moje vestavěná trouba Mora a mikrovlnka Mora by mohly vyrábět. Už nám dělají doma společnost skoro 11 let. Zažily s námi mnoho, první narození dcery Aničky. V mé krásce jsem ohřívala vodu a jídlo pro malou. Nezapomenu, když babička ohřívala dceři mrkvičku a malinko neohlídala délku a mrkvička byla všude. Když manžel vařil v mikrovlnce vajíčko - to byl také dobrý masakr… A já když jsem pekla v pekáči kuře a zespod se mi přiškvařil plastový talíř od dcery. Moje kamna byla celá růžová - neuvěřitelný smrad, ale vše jsme vyčistily a obě věci nám bez jakékoliv závady opravdu fungují skoro 11 let. A já děkuji Mora - skvělé dlouhotrvající výrobky, které opravdu vydržíííííí.

Já jsem se díky troubě MORA seznámila s milým chlapíkem. Odpověděla jsem na FB na inzerát, že někdo prodává vestavěnou troubu MORA. Neměla jsem dost peněz a zařizovala jsem si kuchyň. Odpověděl mi nějaký Vláďa, že je volná a že mi jí klidně i přiveze. Když ji dovezl, tak mi jí rovnou i pomohl zapojit. Řekla jsem mu, že ho za to pozvu na večeři. Tak jsme si domluvili rande. Po asi 2-3 setkání se z něj vyklubal náruživý kuchař a pozval mě domů na steaky. Bylo to úžasné. Vařil jak šéfkuchař, bylo to moc dobré. Celý večer se navíc vyvinul tak nějak milostně a začali jsme spolu chodit. Takže mi trouba MORA přivedla pěkného milence a přítele.

V předloňském roce jsme si v líhni vypiplali sedm malých káčátek indického běžce. Vylíhla se nám na začátku prázdnin a zažili jsme s nimi mnoho krásných chvilek. Jednou z těchto chvil bylo koupání. Když svítilo sluníčko a bylo teplo, napustili jsme do mísy na prádlo vlažnou vodu a dali do ní káčátka. Ta se začala zobáčky umývat, potápěla hlavičky a stříkala vodu všude kolem dokola. Když se kačenky umyly, dali jsme je usušit na starý ručník rozložený na terase. Byla to lepší podívaná než nějaký seriál v televizi. Kačenky se třepetaly na sluníčku, sušily se zobáčky, proháněly se a klopýtaly jedna přes druhou. Jednou se ale stalo, že starší syn dal kačenky do bazénku se studenou vodou. Navíc bylo pod mrakem a kačenky se venku neusušily. Syn je dal do krabice domů do tepla a myslel si, že uschnou. Po nějaké době jsem přišla ke krabici a dvě káčátka tam ležela studená a mokrá na zemi. Vypadala jako mrtvá. Hned mě napadlo zkusit je zahřát a usušit. Přiznám se, že fénem to moc nešlo. Najednou mi blesklo hlavou zkusit je zahřát v troubě. Na plech jsem rozložila starší ručník, položila na něj téměř mrtvá káčátka a zapnula troubu na 40 stupňů. S napětím jsme všichni pozorovali pootevřenými dvířky, jestli to pomůže. Asi po půl hodině káčátka začala zvedat hlavičky, hýbat se, později se začala zvedat a stát na nožičkách. Bylo vyhráno! Naše trouba MORA nám zachránila kačenky. Stále vzpomínáme na tuto příhodu, jak maminka pekla dvoutýdenní kačenky v troubě.

Můj ne první, ale poslední zážitek. Jelo se nakoupit, děti doma (měli hlídání) nic nedělejte, na nic nesahejte, za chvilku jsme doma. Vybalil se po příjezdu nákup a hurá, půjdu péct něco dobrého. Vše nachystáno a šup do trouby, ale co je s knoflíkama nejde otočit, koukám, divím se proč. Protože děti opravdu na nic nesahali, jen tavnou pistolí zalepili všechny knoflíky. :-) Po odstranění "vady" se už peklo o sto šest. :-)